Noc, kdy padaly vltavíny

Byl jednou jeden Mořský anděl, který miloval koupání pří úplňku. Jeho tajuplná ploutev se sem tam míhala nad hladinou oceánu. Hvězdy se na něj chodily dívat a usmívaly se... Povím vám tajemství. Ještě dnes je někdy k vidění. Když budete mít štěstí a zahlédnete ho, podívejte se do měsíce, spočítejte hvězdy na noční obloze a zašeptejte:

Dnes vidím krásu, která není, nevím, jestli je to snění. Tajemství, co okem zřím, je teď na věky jen mým. Zamknu pohled ve svém srdci, dobře však vím, co se musí. Neprozradit toto kouzlo, co mi dnes do duše vklouzlo. A až přijde onen Den, splní se mi velký sen!

Vidět Mořského anděla bylo mé přání od dětství. Babička mi o něm vyprávěla vždycky před spaním. Věřte mi nebo ne, měl jsem štěstí a tento dávný sen se mi splnil. Spatřil jsem ho! Zašeptal jsem kouzelnou formuli a čekal... Najednou se stal zázrak. Z noční oblohy začala pršet třpytivá zelená sklíčka. Došlo mi, že k zemi právě padala kometa. Chvíle kdy mířila dolů, byla tak čarovná, že se stírala minulost s přítomností. Bylo to tehdy a bylo to nyní. Byla to skutečnost i sen zároveň. Nikdy na ten okamžik nezapomenu. Roztříštila se na tisíce malých sklíček. Jejich magicky zelená barva odrážela přání přímo z duše člověka, který je našel. A protože jsem je našel u Vltavy, začal jsem těm sklíčkům říkat vltavíny.

Porozhlédněte se kolem sebe, pro dobrého člověka jsou ještě k mání...

Teď chodím po světě s vltavínem v kapse a s obrazem Mořského anděla v duši. Sen, který se stal skutečností, změnil můj život. Mé oči jsou už klidné. Často kolem mě chodí lidé, kteří něco hledají a nenacházejí. Jejich oči jsou zvláštní, divoké... Poslední dobou hodně přemýšlím o očích. Motají se mi v hlavě oči lidí, které potkávám, a v uších mi zní:

Tisíce lidí a mnohem víc očí, se všema očima Země se točí. Točí se, točí, houpe se, skáče, někdy se směje, jindy zas pláče. Oči jsou všude, dívej se na ně, sledují květiny, sledují zbraně. Oči jsou jiskra a láska a splín, oči jsou duše, to moc dobře vím. Nech se vést očima dobrého světa, toto je v životě nejvyšší meta.

Kdy mi v uších přestane znít tato zvláštní báseň, nevím... Já mohu jen doufat, že ještě jednou uvidím Mořského anděla. V té kouzelné chvíli si budu přát, aby se všechny oči na Zemi usmívaly. Pak pevně stisknu v ruce svůj vltavín a budu ten nejšťastnější člověk na světě.